POZVÁNÍ

Zvykl jsem si nechodit po návštěvách. Většinou jsem na místech své služby po nich moc nechodil. Mohlo by to být farníky vnímáno různě. V pohraničí (bývalé Sudety) jsem prožíval setkávání s konkrétními farníky jinak. Inu, byl jsem mladší a pravděpodobně jsem takzvaně „věci méně řešil“.

Jsem na Hlučínsku. Je to tady jiné. Moje krev je stejná, jako krev obyvatel tohoto kraje (zvláště tedy rodáků), ale vnímám, že jsem brán jako instituce. Kněz patří na faru a do kostela – jako bych viděl nápis ve vzduchu. Jinde je jeho pozice vnímána různě, někdy s rozpaky, jindy s respektem. Jsem z tohoto lidu, ale už mezi tento lid nepatřím! Nevyčlenil jsem se sám, vyčlenila mě vůle Vyšší moci a lokální tradice tohoto lidu. Není to špatně, prostě je to tak.

Navštívil jsem x rodin a jejich příbytků v severním pohraničí. Všiml jsem si, že většinou v centrální místnosti jejich domácnosti visel na zdi kříž, ať už nějaký klasický dřevěný s korpusem Krista nebo snad umělecký artefakt – skoro rozpoznatelné dílo s tématikou umučení Božího Syna za hříchy člověka. Na Hlučínsku, zvláště v této farnosti nevím, zda těch několik desítek čtverečních centimetrů zdi nebo krychlových centimetrů prostoru je zakryto či vyplněno znamením spásy – tedy křížem naše Pána. Někdy toto znamení marně hledám.

Ale už jsem potkal několik usměvavých soch Buddhů, symboly „jin a jang“ ve větších formátech a zdobených formách, zahlédl jsem také další náboženské symboly jiných náboženství, ale bohužel znamení spásy – tedy záchrany a vítězství nad hříchem, zlem a smrtí jsem nezahlédl. Proč tomu tak je? Pomozte mi najít odpověď.

Pokud je tento náboženský symbol – kříž – pouze uměleckým doplňkem, není divu, že jeho přítomnost bude v příbytcích křesťanů – katolíků – postrádána. Pokud je ale kříž vyjádřením živé víry pokřtěného či pokřtěných obyvatel konkrétního domu či bytu, můžete si být většinou skoro jisti, že se setkáváte s postoji, které nejsou mrtvé. Nic na tom nemění skutečnost, že obyvatel příbytku třeba neumí přítomnost kříže popsat nějakými vzletnými slovy, prostě s tím křížem žije.

Velikonoce jsou cestou – skrze kříž ke Vzkříšení. A vida, najednou je z toho i mé přání pro farníky. Ke vzkříšení se jinou cestou nejde.

                                                                                              PKF