PŘEKVAPENÍ

Že prý chlapci a muži rádi objevují nové věci, pro ně neznámé oblasti, mají rádi napětí a tak podobně. Zda je to stále pravda, nevím. A zda to není diskriminační, to už vůbec nevím, protože by se mohla ozvat nebo nějak reagovat příslušnice druhé poloviny lidstva různého věku či třeba vzdělání a řekla by, že „ten její“ objevil tak akorát to, že nic neobjevil.

Moji rodiče byli velmi opatrní, když se snažili před léty dopravit domů a uschovat různě zabalené dárky, které se pak na Ježíška, tedy Štědrý večer měly objevit pod vánočním stromkem, aby byly projevem štědrosti a přinesly nám – dětem radost. Jelikož ne vždy se povedlo rodičům tento proces dopravy materiálu přede mnou utajit, pojal jsem jednou úmysl, že zkusím objevovat nepoznané…

Čas po škole kolem půl druhé se jevil jako velmi vhodný, protože oba rodiče se ze zaměstnání vraceli mezi patnáctou hodinou a patnáct třicet. To se dá samozřejmě během delší, někdy i kratší doby vypozorovat. Tak tedy jdeme na to! Skříň zamčená nebyla, věci různých velikostí a tvarů na podlaze skříně srovnané se daly zapamatovat, takže průzkumná činnost mohla začít a tehdy se i zdařila. Přehled o tom, co bude nalezeno 24. prosince večer pod stromečkem byl získán. Cítil jsem se spokojený i přesto, že jsem měl lehký pocit vykonání skutku nedobrého. Teď už jen čekat a doufat, že na Štědrý den večer nic nepokazím a budu dávat najevo své překvapení, údiv a radost…

Utekly roky, chodím kolem různě postavených jesliček a „betlémů“, neposlouchám koledy, které se mi tlačí do uší. Už v duchu nepohrdám lidmi, kteří zaměnili advent za vánoce, a už mi není líto těch, kterým různé zdroje svícení a blikání možná přinášejí somatický nebo alespoň oční neklid. Rezignoval jsem? Ne! Jen prostě v záplavě toho všeho a přitom vnitřně ničeho musím hledat vlastní cestu, jak nepropást nebeskou rosu, která se snese z nebe na zem, jak o tom zpíváme v adventní době: „Rosu dejte nebesa shůry…“.

Prožitek dětského věku už byl, ten jsem už prožil. Ale překvapení nejrůznějšího druhu, které mi může seslat Bůh, aby mi ukázal, že na mně nezapomněl, tomu chci zůstat otevřen.

                                                                                              PKF