Půst, půstík, půstíček…

(Mt 6,16-18)

… může být můj mazlíček. Tedy, pokud jsem to s tím nadšením pro postní dobu nepřehnal(a).

Kněz sice cosi říkal, že je možné se soustředit i na jiné formy postního snažení jako například nesedět tolik času u „tv-bedny“ (možná ani neví, že televize už nejsou bedny, ale ploché velké obrazovky např. na stěně) nebo u počítače, případně si přečíst kousek textu v Bibli (to chci vidět, kdo se k tomu odhodlá). Já zůstanu u klasiky – budu se hlídat v jídle.

Tak nejdříve si poctivě nachystám plán, jak budu omezovat nebo ubírat dávky jídla v postní době. Hlavně v pátek (tedy v den, kdy za mě zemřel na kříži Pán Ježíš – poznámka autora). Musím si dát pozor hlavně na Popeleční středu a pak na Velký pátek. To se raději podívám, co se v těch našich jídelnách vlastně vaří… Co, kdyby zapomněli a katolíkovi způsobili komplikaci. Ale vždyť se vlastně můžu mrknout na internet, tam ty jídelní lístky jsou. Moment, moment – nic tu není, je to ještě brzo… Ale Popeleční středa by už tu měla být – á, tady je: polévka Frankfurtská a rybí filé s bramborem a kompot. No, to si pochutnám, filé umí dělat dobré. Jen ta polévka – teď si nevzpomenu, co se tam vlastně do té Frankfurtské dává, ale co, i kdyby tam něco bylo, bude toho málo. Oni to ti kuchaři stejně šidí. Nebo to vlastně mohu nechat na talíři. Sice to běžně nedělám, ale protentokrát…

Po několika týdnech:

Tak nevím, kamaráde, ta postní doba nějak rychle utekla. A jako by to bylo naschvál – byla tam jedna podniková, jedna rodinná a ještě jedná přátelská oslava, no samozřejmě v pátky, jak jinak… Dokonce jsem měl(a) takový pocit, že to není oslava, ale „žranice“ (čtenáři prominou toto vyjádření). Možná se pletu, ale skoro bych odpřisáhl(a), že ve mně skončilo více jídla a dobrot, než obvykle. Byl(a) jsem, jak balón. Ale jinak to bylo v pohodě. Možná ze mě i „spadlo“ během postu tak půl kila… Jsem vlastně docela spokojen(á).

Pane Ježíši Kriste, kde ses nám z toho všeho ztratil? Pro koho to všechno vlastně děláme? Pro sebe? Aha. Pro sebe! Pro Tebe možná příště… Snad nebude pozdě…

PKF