SLIB A DVĚ SRDCE
SLIB A DVĚ SRDCE
Jsem si vědom, že ne každý katolický křesťan má možnost prožívat do hloubky Velikonoční triduum, tedy večer Zeleného čtvrtku, Velký pátek, Bílou sobotu a neděli Zmrtvýchvstání. Někteří z nás na tyto obřady chtějí jít, ale mnozí nejsou zvyklí – prostě jim to nepřirostlo k srdci nebo jsou třeba vlažní, formální nebo ještě něco jiného jim tam vešlo.
Já osobně mám velmi rád mši se svěcením olejů na Zelený čtvrtek dopoledne v katedrále, jelikož se tam setkám s mnohými kolegy a mám možnost před svým biskupem, a také před spolubratry kněžími znovu obnovit své kněžské závazky. Těším se na to, i když vím, že mám v jejich naplňování rezervy. Podobně se těším a soustředím na obnovu manželských slibů, když je příležitost být nablízku manželům, kteří tuto možnost využívají. Například na svátek Svaté rodiny nebo na závěr kurzu manželských setkání na Velehradě.
Musím se přiznat, že mě to někdy až malinko dojímá – uvědomit si, že já slabý člověk chci znovu slíbit věrnost Bohu a církvi a nějaký manžel či manželka znovu slibuje, že s tou svou (s tím svým) chce jít zase dál i přes různé překážky a obtíže. Na tom se dá totiž v životě stavět.
V pátek 12. ledna letos jsme měli s farníky ze Zábřehu krátké posezení u kávy nebo čaje s koláčem – poděkování za jejich péči o kostel sv. Urbana v minulém roce. A tam jsme dostali od jedné rodiny knihu Litanií. Při manipulaci s knihou vypadl na zem vložený list, kde stálo:
Dvě srdce
Šlo srdce kněze přes kameny, Ó rci, zda provázeti smím Tě?
kde tolik trnů bodalo. Jdeš světem sám – teď budem dva.
Tu potkalo jej srdce ženy Když přijde žal, tu pohladím Tě
a svoji dlaň mu podalo. a budu jako matka tvá.
A kněz se uhnul jinou stranou.
Buď Tobě dík! Jsem všechno všem!
Však chceš-li, jednou na shledanou,
já na kříži – Ty pod křížem.
Přečetli jsme si text nahlas a dohodli se, že jej zveřejníme v našem Nedělníčku. Tak je tady.
Přeji Vám, milí farníci, věrnost ve vašich závazcích a slibech.
P. P. Kuchař, děkan
