Ta? O tu bych si ani kolo neopřel!

(Pojednání o jedné nejmenované…)

            Mnoho obyvatel našeho města ji zná – alespoň od vidění. Mohli a mohou ji potkávat při svých procházkách, bězích nebo jízdách Podubím. A to z jedné i druhé strany. Zajímavé je, že stává při těch setkáních vždy na jednom konkrétním místě, jako by ani jinde nechtěla být, jako by chtěla ze „svého zápraží“ sledovat dění okolo. Je pravda, že pohybem moc neoplývala, budila dojem nehybné, což u „jsoucen“ tohoto typu bývá poměrně časté.

Nejde ji srovnávat s atletkami nebo gymnastkami, ani srovnání s mažoretkou by nebylo vůbec vhodné. A přitom je dost vysoká, až skoro jaksi důstojná…

Dalo by se říci, že budí respekt, ale zároveň při pohledu na ní rozpoznáváte celkovou zuboženost. Je zchátralá. Čím vším asi musela už projít, co všechno zakusila? Někteří od ní odvracejí svůj zrak nebo své oči v její blízkosti prostě sklopí…

Jsem přesvědčen, že v takových chvílích na její adresu pronesou třeba v duchu i slovo pohrdání – určitě hlavně muži. Jednou bylo možné zaslechnout, jak jeden říká, že by si o ni ani kolo neopřel! Jak hanlivé.

Má už nějaký ten pátek za sebou a je to na ní poznat. Je totiž tak nějak vypouklá, tvary nemá v některých oblastech vůbec hezké, natož líbivé.

Ani barvu nemá příjemnou, dokonce člověka napadne přirovnání, že nemocný většinou zdravou barvu nemá a ani mít nemůže. Mnozí lidé mají krásnou pleť, kdežto ona? Hrůza. Jako by byla „malomocná“. A navíc se mi zdá, že od péče o ni dávají mnozí ruce pryč. Jakoby nad ní zlomili hůl. Je to smutný příběh.

A ještě něco zajímavého: nejde u ní přehlédnout určitá majestátnost až hrdost, ale na obyčejný pozdrav vám nikdy neodpoví. Prostě nikdy.

            A pak se to stalo.

Byl začátek června 2014, poměrně hezký den. Určitě se nedalo utajit, že do ní udeřila chlapská ruka! Nikdo se nepohoršoval, že ta rána přišla. Ženu ani květinou neuhodíš, ale tady najednou do ní bušilo hlava nehlava několik párů pevných rukou. Nelítostně!

Nebránila se, neměla na to už dostatek sil. Vypadalo to skoro jako rezignace. Co na to říct? Vím co.

Poděkovat Městu Dolní Benešov za pomoc jejich pracovníků při opravě zchátralé zdi pod farou.         

                                                              PKF