ACH, TY SBÍRKY PRO POTŘEBNÉ

            Vážení farníci,

nedá mi to nedotknout se tématu z nadpisu. Nechci se pouze otáčet zpět do historie, ale právě historie se svou zkušeností a poselstvím může být tou nejlepší učitelkou života pro dnešek a zítřek.

Je to už mnoho let, kdy bylo ničivé zemětřesení v Arménii. Tehdy bylo požádáno o pomoc sovětským vedením i zahraničí. V jedné farnosti, do které jsem zavítal, mi kněz ukázal větší místnost, kam mohli lidé přinést věci, které chtěli darovat potřebným. Když si na ten obrázek vzpomenu, je mi i dnes úzko. Opravdu veliká kupa různého oblečení, starého, nepoužívaného, které bych na sebe nechtěl vzít. A množství bot podobného typu. Bylo mi až hanba. Prostě příležitost k vyčištění skříní po předcích. Nechci to ale hodnotit, prostě tak to bylo.

Uteklo mnoho let, změnila se ekonomická situace a životní styl. Zase jsem měl husí kůži, ale jinou a z jiného důvodu. Ale o tom nechám formou psaného příspěvku promluvit naši čtenářku. Vánoce jsou už za námi, ale střípky z nich budou žít v paměti a srdcích mnohých.          PKF

Učinit něco navíc

Z historického hlediska to lidé ve Slezsku neměli nikdy moc jednoduché. Možná proto se my Prajzáci jen tak nedáme. Život naše předky naučil být tvrdší, jsme pracovití, dbáme na to, abychom měli upravené domy i zahrady a aby uvnitř i venku bylo čisto.  Peníze vydáváme většinou uvážlivě, na věci, které jsou nezbytné nebo důležité,

 Ale když přijde na to, pomoci někomu, kdo to potřebuje nebo přispět na dobrou věc, třeba při tříkrálové sbírce, máme soucit a srdce otevřené.

Znovu se to potvrdilo, tentokrát při sbírce pro lidi v nouzi z Armády spásy v Opavě. V rekordním čase si lidé rozebrali lístky, na nichž byla napsána přání a potřeby, které udělají o Vánocích radost klientům této organizace nebo i dalším lidem bez domova, kteří se na Štědrý den přijdou jen zahřát, povečeřet nebo přečkat noc v provizorních podmínkách. Když k tomu ještě dostanou třeba jen teplé ponožky a trochu cukroví, svět nebude mít na chvíli tak černou barvu.

A nás u svých rozsvícených stromků může zase zahřát pocit, že jsme někomu, nám zcela neznámému, udělali radost.

S prosbou našeho pana děkana o pomoc potřebným jsme dostali pozvánku učinit něco navíc. Náš život může být plnější. Něco to stojí, snad i pár peněz z našich úspor a trochu přemýšlení při třídění věcí, které už nepoužíváme.

V jedné knize se říká, že Písmo je plné obyčejných postav povolaných k neobyčejným věcem. Proč bychom to nemohli být i my v dnešní době?

I.P.