URNA

Zvláštní a tvarem zapamatovatelná nádoba s víkem, zhotovená z různých materiálů (keramika, kov nebo jiné), kterou většina z nás už někdy zahlédla nebo dokonce i držela v rukou – to není předmět této úvahy. A to i přesto, že velmi narostlo procento rozloučení s našimi zesnulými právě způsobem, při kterém se tato nádoba používá.

Útvar rychlého nasazení – tak by se také dala vyložit zkratka z výše uvedeného nadpisu – je něco, s čím je asi lepší se moc nepotkávat, protože tato urna je většinou nasazována proti organizovanému či jinému zločinu – to také není předmětem tohoto zamyšlení.

Chtěl bych se na chvíli zastavit u urny, která má název – volební. Nemá nějaký mimořádný tvar, protože nejčastěji má mít funkci sběrné nádoby na papírový obsah. A bývá z plastu. Ale to, co se kolem ní odehrává, to může být zajímavé. Vezměte si jenom ty první okamžiky, kdy vejde v obecnou známost termín vyhlášení voleb. Jaké myšlenky lidi napadají, zda je to potřeba, kolik to bude stát ten náš stát, jací lidé a zda vůbec nějací lidé se na listiny přihlásí nebo budou přemluveni k účasti v seznamu tzv. kandidátky. A když se blíží termín voleb, jak někteří lidé bojují s rozhodnutím, zda vůbec půjdou. A členové volební komise si vás třeba prohlížejí (proto je vhodné se hezky obléknout) a někteří v duchu uvažují, kam nebo ke komu patříte. Někdo z toho může být lehce nervózní, někdo si neodpustí třeba pokus o vtip atd. Už jste doufám také zakusili ten pocit vaší důležitosti, když děláte těch pár kroků od registrace u volební komise k místu, kde je plenta, zaručující vaše volební soukromí… Není to emočně nějak mimořádné nebo dokonce extatické, nehraje vám k tomu žádná fanfára, nikdo netleská, jen možná někdo v místnosti pomalu sleduje vaše kroky…

Ale přitom je to tak důležité pro mě samotného. Proč? Protože příchodem k této urně jsem překonal tak hodně rozšířenou pasivitu a lhostejnost, dal jsem najevo i sám sobě, že „zítra je sice nejisté“, ale má svou důležitost a význam.

Děkuji vám všem, že jste nezůstali ve své bublině lhostejnosti.

Bůh dal člověku svobodnou vůli – mohu tedy stále prožívat to zvláštní napětí mezi volbou dobra a zla. Co z těchto dvou kam patří, na to se musím ptát stále, vlastně celý život.

                                                                                              PKF