Úsměv mámy

(maminkám ke svátku)

Už mnohokrát jasně řekla mi, z té tupé televizní reklamy.

Byla to vždy slečna vnadná, pravila: „Věc je to snadná.“

„Chcete mít úsměv zářící? Kupte si pastu bělící!“

Dochází mi zubní pasta, nakupovat jdu – a basta!

Jenže v tomhle množství tub, co je vhodné pro můj zub?

Kdo mi v tom zmatku poradí, kdo správnou pastu prozradí?

Toužím mít svůj úsměv krásný, nemít tento cíl jen za sny!

Stále svoje zuby bělím, já se z toho snad i střelím.

Makám pro ten pocit kladný, jenže výsledek však žádný.

Kartáček odhazuji v dál, místo smíchu bych spíše lkal.

Matně si mami vzpomínám, mozkové závity napínám.

Ty ses často na nás smála, radostí jsi celá hrála…

S přibývajícími léty, často svíralas své rety…

Tvoje tvář se mi tak líbí, i když sem tam zoubek chybí.

Asi bude pravá krása, v tom, co moje srdce hlásá…

Mami, dávám ti otázku: „Máme žít na světě pro lásku?“

V čem máme největší dluh? Co na to odpoví Bůh?

Z takových úvah mám smutek, raději bych někam utek.

A ty mami vždy mi pravíš: „Záleží, na čem vždy stavíš!“

Nehledej jen krásy kastu, kašli na bělící pastu.

K Bohu se mé dítě schyluj, věř Mu, odpouštěj a miluj!

Tím získáš ten pravý zářící usměv své duše…

PKF