ÚVAHA O VLASTNĚNÍ
ÚVAHA O VLASTNĚNÍ
Mám auto, mohu tedy jezdit a tak opouštět svůj domov kvůli nejrůznějším aktivitám, kterým dám po zralém nebo i zbrklém uvážení přednost před přebýváním doma.
Mám telefon a v něm pár uložených čísel, takže mohu podle svého uvážení někomu zavolat a povykládat si nebo i vyřídit nějaké důležité věci, potřebné nebo související s mým životem v této zemi, městě, rodině apod. Případně mi také občas někdo zavolá, ať už ve vhodný nebo zcela nevhodný čas. A já mohu vyzkoušet své diplomatické dovednosti nebo nedostatky, abych s volajícím pohovořil či mu dal najevo, že horší čas už si teda najít opravdu nemohl… Vzpomínám na kamaráda, který mi před nějakou dobou volal a po nějaké minutě stále „vykecával a vykecával“, až jsem musel naznačit, že už budu končit. A on: „Počkej, já mám ještě několik volných minut, přece to nenechám propadnout“. A tak jsem poslouchal a poslouchal prázdná slova. Přece minuty zadarmo je škoda nechat jen tak.
Mám televizi. Dívám se na ni. A pokud se na ni nedívám, je zapnutá, protože vytváří jakousi kulisu toho prostoru, kterému říkám domov nebo doma. Možná bych mohl využít „záblesky“ z obrazovky i jako odstrašující prostředek proti případnému zloději, protože on uvidí světla a mému bydlení se vyhne…
Mám málo času. Neříkám, že dne o dvaceti čtyřech hodinách je krátký, jak se občas někde někdo zmíní, že by potřeboval, aby den měl třeba 28 hodin. Né, to nechci. Ale přesto mám málo času. Stává se mi, že někdy nestíhám. Kdosi mi řekl, že času je dost, pouze si ho správně a moudře uspořádat je umění. Ale to asi není můj případ. Já patřím do skupiny lidí, kteří mají málo času – a věřte, že nás není úplně málo.
Do toho přichází advent. Doba, která mi připomíná mimo jiné, že pozemský čas a tím i můj život jednou skončí a začne věčnost. No řekněte, není to síla takhle uvažovat?
Dostal jsem dar času, aby nebyl pouze pro mne, ale aby jeho prožívání přinášelo plody Bohu, ale i bližním. Že prý mám být bdělý a žít podle Evangelia, protože nevím, v kterou hodinu přijde zloděj nebo Pán. Ale jak to mám přijmout, když nemám čas?
PKF
