Vráska

(maminkám ke svátku)

Nechtěl jsem nikdy použít snář, lepší bylo vnímat maminčinu tvář.

Tvář vlídnou či zachmuřenou, tvář klidnou či rozzlobenou.

Tvář úsměvu a milého slova, tvář, která pláčem zaleskla se znova.

Tvář péče a obětavé lásky, tvář, kterou časem pokryly vrásky.

Mami, pověz mi, co je to vráska? Je z ní cítit opravdová láska?

Vráska?

Inu jak bych ti to dítě řekla, je to vlastně odraz nebe nebo pekla.

Tato vráska je od tebe, můj synu, tvůj pozdní příchod – já cítila vinu.

Další vrásku vyryl v tvář mou strach, o mé děti při „životních hrách“…

Když neodpovím na dětské otázky, tu v ženské tváři objeví se vrásky…

Další rýha se mi pod oko vkradla, když láska muže mého jaksi chřadla…

Proč mami ženy vrásku zakrývají? Na co si vlastně „make-upem“ hrají?

Milé dítě, na nic si nehrají, jen někdy tíhu kříže skrývají.

Chci ti mami dneska poděkovat, žes mě učila se obětovat.

A že místo sledování vrásky, mohu plnit přikázání lásky.

          Za vše, cos mi dala, děkuji ti maminko…

                                                                       PKF