Vráska
Vráska
(maminkám ke svátku)
Nechtěl jsem nikdy použít snář, lepší bylo vnímat maminčinu tvář.
Tvář vlídnou či zachmuřenou, tvář klidnou či rozzlobenou.
Tvář úsměvu a milého slova, tvář, která pláčem zaleskla se znova.
Tvář péče a obětavé lásky, tvář, kterou časem pokryly vrásky.
Mami, pověz mi, co je to vráska? Je z ní cítit opravdová láska?
Vráska?
Inu jak bych ti to dítě řekla, je to vlastně odraz nebe nebo pekla.
Tato vráska je od tebe, můj synu, tvůj pozdní příchod – já cítila vinu.
Další vrásku vyryl v tvář mou strach, o mé děti při „životních hrách“…
Když neodpovím na dětské otázky, tu v ženské tváři objeví se vrásky…
Další rýha se mi pod oko vkradla, když láska muže mého jaksi chřadla…
Proč mami ženy vrásku zakrývají? Na co si vlastně „make-upem“ hrají?
Milé dítě, na nic si nehrají, jen někdy tíhu kříže skrývají.
Chci ti mami dneska poděkovat, žes mě učila se obětovat.
A že místo sledování vrásky, mohu plnit přikázání lásky.
Za vše, cos mi dala, děkuji ti maminko…
PKF
