Z výšky
Z VÝŠKY
Občas jsem se před mnoha a mnoha lety v našem farním kostele sv. Matouše v Hati z přední lavičky pro děti otočil, abych zahlédl na kůru sedící muže, ať už starší, středního věku nebo i případně nějakého mladšího. Proč jsem se otáčel? Připadalo mi to totiž takové „chlopské“ na tom kůru sedět. Ale jako dítě jsem si mohl nechat zajít chuť. Kůr je pro chlapy!
Uteklo několik let a já po obdržení občanského průkazu na ten kůr začal chodit. Ze začátku jsem si připadal jako „borec“, ale postupem času jsem se posunoval ze zadních kůrových lavic dopředu, abych viděl především do presbytáře a na dění u oltáře. A souhrou okolností jako byla hlavně služba lektora (který čítává čtení nejen o nedělích) a vnitřní volání ke službě u oltáře (kněžství), jsem kůr opustil. Velmi silně mě také ovlivnilo několik manželských párů, později rodin s dětmi, které chtěly především na nedělních bohoslužbách být v kostele spolu, ať už vlevo nebo vpravo, vpředu nebo spíše vzadu – ale spolu. To byl pro mě nový svěží vítr v životě farnosti. Služba v pohraničních farnostech tento problém s místy „na výšinách“ většinou neznala, protože nás bylo znatelně méně a rozdrobit malé společenství se nám nechtělo…
Utekly roky. Změnily se počty praktikujících (návštěvou nedělní bohoslužby) farníků, ale některé návyky jsou odkázány k tomu, aby odešly spolu s těmi, kteří na nich lpí. Přiznávám, že je pro mě docela těžké vidět, jak do zákoutí oratoří v kostele svatého Martina stoupají po schodech malé děti, ať už samotné nebo v doprovodu dospělé osoby. Zda je přiznání polehčující okolností i v tomto případě, tím si nejsem zcela jist. Asi prostě budu narážet na omezenost svých pohledů na věc, protože pohledy rodičů nebo „do výšin chodičů“ neznám. Pravděpodobně mi nezbude, než sledovat, jak přibývá volných míst v lavicích chrámové lodi kostela na straně jedné a na straně druhé doufat, že starší kostelník bude v kondici, když zdolává schody, úklidové skupinky budou k věci mlčet a všichni se budeme mít rádi a dělat, že je vše v pořádku a jinak to ani přece nemůže být. Nebo možná může, ale potřebovalo by to změnu smýšlení.
PKF
