Jdi na obsah Jdi na menu

Zívání

8. 7. 2020

ZÍVÁNÍ

 

Možnost zastoupit kolegu, který má právo na dovolenou nebo z jiných zásadních důvodů je vzdálen z farnosti, dává příležitost poznávat nová místa, atmosféru a lidi těchto lokalit…

Nejvíce takových možností jsem měl v době, kdy služba v rezortu ministerstva obrany byla spojena s tím, že jsem neměl žádnou farnost, takže hlavně o sobotách a nedělích jsem zastupoval v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.

Jednou mě požádal kolega, zda bych u něj nesloužil na Frýdeckomístecku. Kývl jsem na to. Byla to myslím poutní mše svatá v jednom menším kostelíku. Farníci a poutníci jej docela zaplnili, hudební doprovod byl domluven, lid byl zpěvný. Prostě paráda. Výchozí biblické texty ke kázání byly také zajímavé, takže jsem se do promluvy vložil celý. V jednom místě kázání to úplně vybízelo položit tzv. řečnickou otázku směrem do lidu božího. Otázka zazněla, nastala chvíle ticha, malinko narostlo napětí a vtom se to stalo…

Ze zákristie se do ticha kostelíka ozvalo hlasité, táhlé zívnutí kostelníka. Ale bylo opravdu hlasité.

S lidmi to vůbec nic neudělalo, asi byli zvyklí. Já byl z toho rozhozen a v tu chvíli jsem nevěděl, zda se nahlas zasmát nebo se zaklonit a vrhnout do zákristie málo „návistný“, spíše nenávistný pohled. Jak si to může dovolit tak hlasitě zívat, že ho slyší nejen kostelní myši, ale určitě i varhaník na kůru? Možná se to stalo i vám, že jste prostě byli přemoženi únavou či předchozí nedostatek spánku si chtěl žádat své. Anebo vás uspával sám řečník. Bojovali jste, aby vaše zívání nikdo neviděl nebo neslyšel. Ať nejste zdrojem obtěžování druhých svým chováním. Zpětně musím říci, že jsou to docela dobré lekce pro život.

Uteklo dvacet pět let služby, při které jsem byl povolán mimo jiné k tomu, abych co nejméně v kostelích uspával a pokud už k uspávání došlo, abych se učil snášet následky tohoto počínání – viz kostelník tehdy při zastupování.

Milí farníci, pokud už za mé služby došlo či dojde k tomu, že vás budu uspávat, prosím, abyste při zívání nebyli příliš hluční. To víte, my – slabší povahy jsme z toho nervózní.

          Bůh vám žehnej.

                                                                       PKF