1. čtení: Iz 55,10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin: "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Žalm: Žl 65,10abcd.10e-11.12-13.14

Odp.: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.
V milosti jsi navštívil zem a napojils ji,
- velmi jsi ji obohatil.
- Boží strouhou se hrne voda,
- (lidem) nachystals obilí.
Odp.
Takto jsi zemi připravil:
- zavlažils její brázdy,
- rozmělnils její hroudy,
- zkypřils ji dešti,
- požehnals tomu, co vyrašilo.
Odp.
Rok jsi korunoval svou dobrotou,
- kudy jsi prošel, prýští hojnost.
- Pastviny na stepi mokvají vláhou,
- pahorky se ovíjejí radostí.
Odp.
Nivy se odívají stády,
- údolí se přikrývají obilím:
- ozývají se jásotem a zpěvem.
Odp.

2. čtení: Řím 8,18-23

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.