Velký pátek - 29.3.
1. čtení: Iz 52,13-53,12
Čtení z knihy proroka Izaiáše
Hle, můj Služebník dojde
úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí
budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena,
vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy,
králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim
neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli. Kdo uvěřil, co jsme
slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako
výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu,
aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili.
Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení,
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás
nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi
bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného
a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen
pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány
nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou
vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. Byl
týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek
vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači,
neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a (nespravedlivým)
soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých,
pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se
zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy
ani neměl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho
utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří
potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří
Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se
svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé,
neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky
rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal
přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za
viníky.
(Slyšeli jsme slovo boží...)
2. čtení: Žid 4,14-16; 5,7-9
Čtení z listu Židům
Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš,
Boží Syn. Proto se pevně držme (svého) vyznání. Náš velekněz
není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými.
Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale
nikdy (se nedopustil) hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu
milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli
potřebujeme pomoci. V době, kdy jako člověk žil na zemi,
přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k
tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro
svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým
utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se
příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.
1. čtení: Iz 52,13-53,12
(Slyšeli jsme slovo boží...)
