23. neděle v mezidobí C - 4.9.
1. čtení: Mdr 9,13-19
Čtení z knihy Moudrosti.
Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.
Žalm: Žl 90,3-4.5-6.12-13.14+17
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení! Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach - a pravíš: "Vraťte se, smrtelníci!" - Neboť tisíc let je v tvých očích - jako včerejší den, který minul, - a jako noční hlídka. Odp. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, - podobají se pučící trávě: - Zrána kvete a bují, - večer je skosena a vadne. Odp. Nauč nás počítat naše dny, - ať dojdeme k moudrosti srdce. - Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? - Slituj se nad svými služebníky! Odp. Nasyť nás brzy svou slitovností, - ať jásáme a radujeme se po celý život! - Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, - dej zdar práci našich rukou, - dej zdar práci našich rukou! Odp.
2. čtení: Flm 9b-10.12-17
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filemonovi.
(Mluví to) Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život (tady) v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe (tady) ve vězení, (které snáším pro hlásání) evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je (tolik milý), jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy (přesvědčen), že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.
