O naší farnosti Dolní Benešov

Farnost v Dolním Benešově tvoří benediktinský kostel sv. Martina, kaple sv. Kříže a kostel sv. Urbana v Zábřehu.

Kostel sv. Martina   

Benešovská farnost patřila pod církevní správu olomoucké diecéze. První zmínka je spojena již s rokem 1288, kdy Benedikt z Branice poskytl velehradskému klášteru církevní platby benešovské fary. Benešovskou farnost tvořila kromě Benešova městečka a vsi i vesnice Bělá, Bohuslavice a Kozmice. A v roce 1695 byl připojen i Zábřeh, který doposud spravovali bolatičtí cisterciáci.

Není přesně známo,kdy se skutečně začalo se stavbou nového kostela, je možné, že se nějaké počáteční práce začaly ještě před vypuknutím třicetileté války od roku 1618. Ale v roce 1678 se začal komplexně přestavovat kostel sv. Martina do podoby, v jaké jej můžeme vidět nyní. Původně dřevěná stavba, se kvůli rozpadu materiálu a práchnivění dřeva a případného zhroucení celého kostela musel přestavět. Opravy trvaly několik let.Všichni farníci se i v tak těžkých dobách skládali a ze svých velmi skromných příjmů přispívali na tuto přestavbu.

V roce 1691 je napsáno ve farní kronice, že benešovský kostel je zděný z kamenů, nově postavený, krytý klenbou, má kazatelnu, varhany a tři oltáře, z jedné strany sakristii a z druhé strany kapli sousedící s kostelem. Obloukem na masivních pilířích byl podepřen i kůr. Kolemroku 1723 byla přistavěna i kaple sv.Josefa. 

Farnost se v roce 1706 a 1710 opakovaně potýkala s finančními problémy způsobenými vykrádáním fary i kostela. Odcizena byla stříbrná monstrance a mísa, 3 kalichy a další cennosti, mimojiné i hotovost 1200 zlatých . Všichni poddaní a věřící  se však semkli a pořádali opětovně sbírky, aby byly svátosti opět pořádány. Po těchto krutých událostech byly do chrámových oken vsazeny mříže.

Kostel zdobí tři náhrobní kameny na venkovní zdi. Jde o náhrobek Beneše z Benešova a Drahotuš - Léta Páně 1569. Druhý patří jeho matce Markétě Oderské- Léta Páně 1573 a třetí-menší patří Petru Mošovi- Léta Páně 1585. Kousek od těchto náhrobních kamenů se nachází ještě dost narušený pískovcový reliéf patřící hraběnce Izoldě Hodicové, která zemřela roku 1706.

V roce 1770 je první písemná zmínka o zvonech ve věži benešovského kostela, větší měl název Josef a menší Salvator, ale v roce 1856 byly přetaveny na nové. V roce 1971 se dočkali farníci nových zvonů, které byly odlity v Německu. Největší z nich nesl název Martin a další Maria a Josef. Menší zvon na věžičce ulili slévači v MSA. Nové zvony posvětil 14. 7. 1971 olomoucký kapitulní vikář Mons. Josef Vrana.

Na podzim roku 1970 bylo v kostele zavedeno elektrické vytápění.

Varhany byly v kostele instalovány v letech 1843-1844 z dílny slavného Opavského varhaníka Karla Kuttlera s 15 rejstříky a později v r. 1878 byly rozšířeny o další rejstřík. 

Za hlavní bránou stojí krásný Misijní kříž, na kterém jsou zlatým písmem vyryty letepočty 1880, 1901, 1948 a 2002. V těchto letech se konaly sv. misie v Dolním Benešově. 

 Po revoluci se začalo snápravou škod, které způsobil komunistický režim. Obnovovala se postupně náboženská výuka a v roce 1991 se v Dolním Benešově konalo po 13 letech sv. biřmování, které udílel nový světící biskup Josef Hrdlička.  V roce 1996 byla v Benešově ustanovena farní rada jako pomocný orgán duchovní správy a předsedou se stal starosta města Josef Zawadský. 12. 6. 1999 přijel Mons. František Lobkowicz, biskup ostravsko opavské diecéze podruhé na návštěvu do Benešova ( poprvé rok předtím), aby zde uděli biřmování 150 biřmovancům. 

Kostel sv. Urbana v Zábřehu

V roce 1943, kdy chtěl Biskup Nathan posvětit tento filiální kostel v Zábřehu se vyskytly problémy s pozemkem, na kterém kostel stál. Patřil stále obci a převedení tohoto pozemku mohla provést pouze vláda v Opolí. Ta však neměla pochopení pro tak "válečně nedůležité" věci. Až v roce 1944 daly úřady svolení k odkoupení. Představitelé obce Zábřeh měli zájem o to, aby byl povýšen na farnost, ale nakonec se dospělo k názoru, že to není reálný požadavek, jelikož neměl ani hřbitov ani faru, ale chtěli aby zde byly slouženy mše každý týden. Nakonec však po problémech a neshodách s obcí uzavřel benešovský farář tento kostel a bohoslužby se zde nekonaly. Na Biskupovo přání se usneslo představensvo kostela 25. 2. 1944 a zřídilo farní osadu "filiálku Zábřeh" s vlastní majetkovou správou. Tím skončily tahanice mezi starostou Zábřeha a farářem. Od té doby má obec Zábřeh otevřené vlastní matřiční knihy.

30. 10. 1948 přijel do Zábřehu světící biskup Mons. Zela z Olomoucea uložil do oltářního kamene ostatky sv. Urbana, sv. Theodora a blahoslaveného Jana Sarkandra. Druhý den provedl biskup svěcení kostela za asistence 9 kněží a účasti téměř celé obce Zábřeh a místního okolí. 

14. 5. 1971 byl posvěcen zvon odlitý a dovezený současné se zvony pro dolnobenešovskou farnost z Neměcka a nesl jméno Urban. Druhý zvon má jméno P. Marie a do té doby zvonil pro farnost v Benešově. V roce 1977 byl nalezen poškozený zvon pocházející z roku 1762. 

Kaple sv. Kříže

Tato novogotická stavba s režným zdivem a pětibokým kněžištěm byla postavena v západní části Dolního Benešova u křižovatky hlavní silnice a cesty na Bolatice. Cihlové zdivo bylo zpevněno opěrnými pilíři. Dne 14. 9. 1877 byla kaple vysvěcena benešovským farářem P. Kopeckým za účasti 11 kněží, mezi nimiž byl i Cyprian Lelek. Kapli zdobí oltářní obraz Krista na kříži - odtud i název - kaple sv. Kříže. 

 V roce 1947 byla zahájena oprava Kaple sv. Kříže, která sloužila sovětským vojákům jako kino, kde si promítali své filmy. Na věžičku kaple byl nasazen nový kamenný kříž, opravena střecha a vsazena nová okna. Poté zde mohla být na svátek sv. Kříže opět sloužena mše svatá. 

Fara 

Fara, kde má nyní své soukromé prostory kněz, byla přestavěna v r. 1852 na jednopatrovou budovu ( 4 přízemní a 5 poschoďových pokojů), před tím byla pouze dřevěná. Dva roky na to byly postaveny nové hospodářské  objekty fary.  

 V září 2010 byla dokončena přestavba jedné části fary, která původně sloužila jako seník, na společenskou místnost, která nyní slouží farníkům k různým setkáváním. Tvůrcem nápadu byl pan farář - Otec Ladislav Stanečka, který sám připěl svou prací spolu s některými dobrovolníky z řad našich farníků, kteří neváhali obětovat svůj volný čas ke zdárnému dokončení tohoto náhdherného díla.

 

(čerpáno a upraveno z knihy - "Dolní Benešov a Zábřeh v proměnách času...autorů "PhDr. Viléma Plačka CSc. a PhDr. Magdy Plačkové a také z "Farní kroniky Dolního Benešova")

 Věra Dudová