Diecézní pouť rodin v Opavě 5.10.2024
DIECÉZNÍ POUŤ V OPAVĚ
Diecézní pouť za za duchovní povolání a obnovu rodin se konala v Opavské katedrále v sobotu 5.10.2024. Biskup Martin David se ve své promluvě věnoval Boží gramatice věrnosti a lásky.
foto zde:
promluva biskupa zde:
(text z promluvy ze stránek DOO Napsal Mgr. Ondřej Elbel, MSc.+ foto I. Bužková ČLOVĚK A VÍRA, vytvořeno 5.109.2024)
Boží gramatika lásky
Kdo jste se učili nebo učíte nějaký cizí jazyk, víte, že je nejen důležité mít slovní zásobu, ale druhým nezbytným prvkem k pochopení a správnému užívání jazyka je gramatika. Gramatika je jakýmsi pevným řádem toho, jak se slova užívají, jak se skloňují, jak se časují a jak se spojují do vět. Z tohoto pevného řádu gramatických pravidel pak existují výjimky, které je potřeba se taky naučit, ale i když je těch výjimek hodně pořád zůstávají výjimkami a nikdy nebudou pravidlem. Řád zůstane řádem.
Analogicky můžeme říct, že Bůh, který všechno stvořil svým Slovem, do svého stvoření právě skrze Slovo vepsal také pevný řád, jakousi Boží gramatiku. Člověk, který je vrcholným Božím dílem, by měl tuto Boží gramatiku do stvoření vepsanou znát, aby to, co mu Bůh svěřil, mohl užívat správně.
Biblická čtení nám dnes odhalují malou část Boží gramatiky týkající se člověka a manželství. Proto opustí muž otce i matku a přidrží se své ženy a budou ti dva jedním tělem. Zároveň biblické texty popisují také výjimku, kterou lidé stanovili, ale Ježíš ji znovu uvádí na pravou míru, a znovu připomíná onen prvotní Boží úmysl – pro tvrdost vašeho srdce to ustanovil, ale od počátku tomu tak nebylo. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
Situaci dnešní doby pěkně vystihuje citát na jednom svatebním oznámení dvou mladých lidí, které jsem kdysi dostal. Bylo tam napsáno: Udělejme výjimku, zůstaňme si věrní. Dnes kdy je běžné soužití bez jakéhokoliv závazného svazku ať na úřadě nebo v církvi, se věrnost bohužel stává výjimkou. Přesto ale zůstává tím původním úmyslem – tou Boží gramatikou, vepsanou do manželství. Je to Boží gramatika věrnosti a lásky.
Stává se, že pokud lidé tuto Boží gramatiku lásky neznají, nebo se jí neřídí, nedokážou se domluvit. Je až paradoxní, že na jedné straně ve věrnosti dokážeme soutěžit jako diví, abychom nasbírali nějaké věrnostní body a mohli si něco pořídit a na druhé straně s ní máme ve vztazích obrovský problém. Asi proto, že láska a věrnost nejsou obchod.
A je to právě Bůh, kdo se touto gramatikou řídí. Je to Bůh, který lásce a milosrdenství zůstává věrný. Je to Bůh, který zůstává věrný člověku. Jak to svatý Pavel napsal Timotejovi: I když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.“ (2 Tim 2,13) Manželství založené na lásce a věrnosti je Božím plánem, ne lidským výmyslem. Nelze začít považovat za běžnou normu všechno, co vidíme ve světě kolem sebe. Normální je to, co se řídí normou, a naší normou je Bůh.
Líbí se mi, co řekl papež František na jednom světovém setkání rodin: „To nejkrásnější, co Bůh stvořil, jak nám říká Bible, je rodina. Bůh rodině předal veškerou svou lásku, krásu a pravdu. Rodina se stává rodinou právě tehdy, když je schopna otevřít náruč a tuto lásku přijmout. Rodina má božské občanství. Bůh jí neušetřil křížů, ani problémů. Ale všechny problémy lze překonat láskou.“
Přišli jsme jako poutníci dnes do naší konkatedrály zasvěcené Panně Marii. Není to místo náhodně vybrané. Právě tady pod ochranou Panny Marie, podobně jako v mariánské bazilice ve Frýdku, nebo na Maria Hilf, chceme prosit za povolání k zasvěcenému životu, k životu v rodině, k obnově našich rodin. Chceme si v těchto našich modlitbách a prosbách uvědomovat tu zvláštní blízkost Panny Marie, Protože Maria znala tu Boží gramatiku lásky a věděla, že je potřeba stále znovu a znovu obnovovat vlastní srdce, aby neplatilo i o nás – pro tvrdost vašeho srdce. Protože právě srdce je místem, kde se žije, anebo odmítá povolání k lásce. Každé povolání je povolání k lásce. Je k němu potřeba neustále studovat tu Boží gramatiku lásky a věrnosti.
